Onemocnění zkříženého vazu: Proč váš pes začal náhle kulhat?

Onemocnění zkříženého vazu patří k nejčastějším diagnózám, se kterými se u našich pacientů s kulháním pánevních končetin setkáváme.

Jak se problém projevuje?

Projevuje se nejčastěji náhlým nástupem kulhání na jednu ze zadních končetin – někdy hned po aktivitě nebo také jenom po obyčejném seskoku z gauče. Kulhání pak standardně přetrvává několik týdnů až měsíců, přičemž jeho intenzita může být v různé dny proměnlivá.

Proč k tomu dochází?

V převážné většině se jedná o degenerativní onemocnění (výjimkou jsou štěňata a některé kočky). Na rozdíl od člověka, který si zkřížený vaz poškodí většinou traumaticky při sportu, u psů tento vaz praská postupně kvůli odlišné anatomii kolene.

Představte si zkřížený vaz jako konopné lano, které se skládá ze dvou hlavních svazků složených z mnoha menších kolagenových vláken. Toto lano se natahuje při každém kroku. Vlivem mikrotraumatizace a únavového selhání postupně praskají jednotlivá vlákna. Pes začne kulhat většinou až ve chvíli, kdy praskne větší porce vláken najednou, nebo povolí poslední svazek, který koleno stabilizoval. Proto někdy stačí i drobný pohyb, který představuje onu „poslední kapku“, kterou už vaz neunesl.

Bolest a příznaky

Prasknutí vazu způsobí v koleni nestabilitu, která je pro psa nepříjemná, ale většinou jen mírně bolestivá. Pohyblivost kloubu společně se zánětem však vyvolá produkci kloubní efuze (vody v koleni). Ten působí tlakem na kloubní pouzdro, což už bolestivé je. Pes se snaží tento tlak snížit tím, že nosí končetinu „pověšenou“. Typickým příznakem je tzv. toe touching – pes se opírá pouze o špičky prstů, aniž by nohu řádně zatížil.

Diagnostika a řešení

Ve většině případů jsme schopni poškození vazu zjistit již během klinického vyšetření. Prokazujeme při něm nestabilitu kolene, přítomnost efuze a zbytnění v oblasti mediálního kolaterálního vazu kolena, který se snaží kompenzovat deficitní zkřížený vaz. RTG vyšetření nám následně slouží především k vyloučení jiných problémů.

Řešení je několik a převážně se jedná o chirurgickou stabilizaci kolene. Mezi nejpoužívanější metody patří TPLO, TTA, CCWO, CBLO nebo laterální sutura.

Detaily těchto metod, společně s vysvětlením pooperační péče a rizik spojených se zákrokem, s Vámi rádi probereme v rámci individuální konzultace u nás na klinice.